Postřehy
Dobrej příklad iluze. Uplně stejně je to v našem životě, vidíme věci jak je chcem vidět nebo jak jsme byly naučený je vidět. Nevidíme je tak, jak je vlastně cítíme, ale jak jsme byly naučeni, tím pádem každej žijem v iluzi a nevidíme co by jsme měli vidět, jde o to, to jenom rozeznat a probudit se z iluze :) Iluze dalo by se říci = trápení v životě :)
https://www.rozzlobenimuzi.com/?linkid=32701-zazrak.htm
Dělej to co tě napadne, že je dobré, je pak jedno jak to dopadne, ale tim, že člověk začne něco dělat na co má chuť. Je to tím pádem pro něj smysluplný a tím pádem neřeší blbosti a tim pádem se pohybuje a vždycky když se hejbeš, příde něco zajmavýho co tě napadne, osloví a pokráčuješ dál a zase se hýbeš, to je protějšek depresí a uzkostnch stavů :). Protože v depresích a nenáladách se většinou zchováme doma někde v koutu a tam doslova hnijem :) umíráme zaživa :).
Vloženo 28.8.2013
Ale pozor na jednu věc. Je totiž velký rozdíl něco dělat ve smyslu zaplácávání nějakého problému a rozdíl dělat něco co opravdu cítím, že chci dělat. Ono je to hodně těžko rozeznatelné, to uvidíte časem sami na sobě, že začínáte například dělat nějakou věc, kterou děláte pravidelně a najednou k ní začínáte ztrácet vztah. Cítíte, že něco neni jak bylo dřív :), každýho to stějně ten nevyřešenej problém dožene. Protože nevědomě od té věci utíkáte, někdy vědomě. Teď mě napadl takový příklad, že chlapi choděj do hospody na pivo. Sami si můžete představit co tím myslím, když daný člověk je každej den napranej v hospodě. V té hospodě se v danou chvíli baví výborně, dělá to co ho baví a je s tím spokojen, ale sami časem si můžete všimnout, že se jenom něčemu vyhýbá, co třeba nechce řešit nebo neumí vyřešit a vlastně se trápí.
Když jsem řešil své problémy, řešil jsem hodně okolí, problémy které mi přicházeli z okolí. Cítil jsem se dobře, dokud z okolí nepřišel problém.
Tak jsem ho zase vyřešil a byl jsem v pohodě. No, ale zase přišel problém a já začal vnímat, že se točím dokola, pořád něco jenom řeším a padám do stejných stavů. Problém byl v tom, že jsem řešil okolní stavy a ne své stavy, prostě sebe. Tím se začalo díť hodně věcí, protože jsem začal řešit svůj smutek,
nervozitu , vztek atd :). Důležité je také, nezabývat se jak to, že ještě nejste zdaví, jak jste předpokládali, či že máte zase podobný stav. Ono totiž, jak jsem říkal musíte řešit sebe, musíte se nacházet ve stavu blaha, tam až se začnete dostávat, špatné stavy sami začnou ustupovat a nemoce zlepšovat, je to akce a reakce :). Může to samozřejmě trvat nějakou dobu, ale to Vás nesmí odradit, vrátíte se tam kde jste byly. Oni to jsou takové zkoužky, jestli si to zasloužíte :). A někdy jsou hodně tvrdé i já je zažívám ještě teď :) Ale s uvědoměním, jaké teď mám mě to nesloží jako dříve :)
Vloženo 17.9.2013
Chtít a muset
Někde jsem se dočetl o této zajmavé pomůcce. Je totiž velký rozdíl, když to co děláte, děláte s pocitem, že musíte a nebo to děláte s pocitem, že chcete. Představte si nějakou věc co v životě děláte nebo situaci a zeptejte se sami sebe, pokud k této věci cítíte odpor. Zda danou věc děláte, že jí chcete dělat, děláte jí z radostí (rád) a nebo, že musíte? Většinou asi skončíte u toho, že musíte. A zkuste místo toho slova musím dát slovo udělám to rád a ještě si hned zdůvodněte, proč to uděláte rád. Můžete v tu chvíli okamžitě ucítit změnu, stav k dané věci co děláte, přístup a také ucítíte najednou takovou lehkost s jakou tu věc děláte, zmizí ten odpor, u kterého musíte vynaložit navíc další síly k jeho překonání, aby jste danou věc udělali a ještě ke všemu z ní pak nemáte žádnou radost. V jednoduchosti, začnete tu danou věc dělat z lásky :). Mužete se také sami sebe zeptat, když danou věc vykonáváte s pocitem musim. Co Vám v dané věci vadí a proč je vlastně problém tu věc udělat a jestli vůbec nějakej problém je? :) a vůbec jakej máte problém tu věc udělat? Je to zase o vnímání sebe a poslouchání co vlastně cítíte co chcete a co by jste nejspíše měli udělat a neuděláte :).
Vloženo 5.11.2013
Nedávno jsem slyšel, nemusí to být samozřejmě pravda, ale představte si situaci kdy jdete k psychologovi nebo k psychiatrovi se léčit s depresema a pak od někoho zjistíte, že ten samý člověk užívá také antidepresiva. Musim říci, že tohle mě opravdu překvapilo a docela hodně zaskočilo. Jakou pak máte důvěru a hlavně šanci, že se uzdravíte, když ten kdo Vás léčí se sám z toho problému nedostal? Vidíte tady ten paradox? A odpověd je že je to normální, že to bere v dnešní době každej :) Ano normální to je u lidí, kteří jsou spokojení se svým nešťastným životem. Sami si zde můžete uvědomit a všimnout, jak je ten systém totálně špatnej od základů, lečí vás někdo na deprese kdo je sam má a neuvědomoju si to. Neuvědomuje si svojí podstatu svoje chyby a nepracuje na nich. Samozřejmě je mmožné že to neví a nebo dokonce vědět nemuže, protože ho tak naučili a on je ten doktor tak to sakra musí vědět nejlépe, že? :) Ano to je ta neotevřenost vuči jiným věcem a ta slepost a oddanost k systému, kterej nás vede tam kam nás vede :)