Pravidla - příklady

Měli byste si uvědomit, že na tomhle světě má každý na všechno právo, i Vy. Možná si říkáte co je to za blbost? Ale jak vidíte, vrahové vražděj, politici politikujou jak chtěj, děti si hrajou na pískovišti jak chtěj a Vy děláte věci jak chcete? Nebo ne, protože se to nedělá. Maminka, řekla „nedělej to, nemůžeš si dělat co chceš“. A tím pádem v tom žijete celý život.

Je to přirozený proces, dělat si co chci, tím se člověk učí. Ano člověk se musí spálit, aby si něco uvědomil, ale to je normální chybovat. Nebo víte o někom, kdo v životě neudělal ani jednu chybu? Nevíte, viďte? A přesto nám to rodiče, šéfové a kamarádi rvou do hlavy, jak jsme špatní. Ale oni jsou úplně stejní jako my :). Tím, že je někdo buzeroval v dětství, tak to teď dělají taky :). Ale pozor oni na to mají právo :). Teď záleží na Vás, jak se k tomu postavíte, je to akce-reakce. Oni podnikli akci, protože na to mají právo a Vy nejspíše podniknete reakci, protože na to máte taky právo (se bránit).

Tak a teď vzniká situace:

1) Neubráníte se tak, jak byste chtěli, cítili, že se chcete vyjádřit např.: důvod je strach, malé sebevědomí, nevěříte si, atd. Tím pádem ve Vás zůstane emoce - zlosti, zklamání, smutku, lítosti a všeho co si dokážete představit. No a budete tím žít tak dlouho, dokud to nezměníte při další konverzaci, situaci :). A tím pádem je to Váš problém. Zjednodušeně, je to tvůj problém, že ti teď vadí, jak to skončilo.

2) Ubráníte se, jak cítíte, že byste měli, problém se vyřešil, ale napadá Vás, neublížil jsem mu například? Ne, pokud jste to tak chtěli udělat. Je to pak zase jeho problém, pokud vypadá situace tak, že je mu ublíženo, třeba dostal školu, že i Vy nejste tichá voda a máte názor. Pokud se cítíte, že jste mu ublížili, asi nejste ještě pořádně zběhlí v tom, jací doopravdy jste a chce to jenom čas a cvik, jak se říká, zvyk je železná košile :)

3) Domluvíte se jako lidi :)

Nedávno mě napadl příklad muže a ženy, na kterých bych Vám mohl vysvětlit situaci, jak byste ji měli správně chápat. Protože v dnešním světě je to úplně obráceně :).

Sedí muž a žena u večeře a muž začne mlaskat :). Muž má samozřejmě právo na to, aby mlaskal, jak jsme si řekli, všichni mají na všechno právo :). No, ale ženě to vadí, je to ale její problém. Chvíli to bude držet v sobě, až nevydrží a pukne vztekem a seřve muže, jelikož na to má právo také. Teď vznikne situace, kdy muže to poškodí a nejspíše si to vezme osobně jako žena, protože jí to vyprovokovalo. Jelikož muž si to vezme osobně, tak se v tu chvíli naštve a jelikož na to má právo, zařve na ženu. Co na mě řveš? Zde si můžeme všimnout předávání energii z muže na ženu a obráceně. Důležitý ale je, aby se každý v dané chvíli vyjádřil, jak zrovna teď chce a jak to zrovna pociťuje, to jestli je to špatně nebo ne, nad tím se nepozastavujte. Že Vám to někdo někdy řekl, že se to nedělá a Vy jste si to neprožili, je důsledek toho, že jste nečinili, jak jste chtěli, ale jak Vám to někdo řekl. Což je největší chyba, co můžete udělat, protože pak se Vám stane, že z dané situaci budete v prdeli, jelikož jste jednal, jak Vám to někdo řekl a podle logické úvahy je to nejspíše dobře. Ale situace nedopadla tak, jak jste si jí představovali. Vy si na to musíte přijít sami. Vy si to musíte vyzkoušet, prožít. Chyby dělá každý a chybama se učíme, od toho tu jsme a tím, že si to prožijeme a uvědomíme, pak zjistíme, že je to opravdu špatně. Tak se pak žena nebude muset trápit tím, že ho může upozornit hned a v klidu, než jí přetečou nervy a celá situace se nevyvine v hádku a následně krach celé krásné večeře :). To, že muž mlaská, je už jiný problém, který se naučil díky nějaké jiné životní situaci :).

Určitě víte nebo učíte děti, že oheň pálí. Ano ono to dítě má informaci, že oheň pálí. Ale nezná ten pocit, kdy si šáhne opravdu na něco horkého, až pak si uvědomí, jaké to je, když si šáhne na žhavý uhlík. Je rozdíl podniknout nějakou věc na základě toho, že něco víme(myslíme si to, protože nám to někdo řekl) a toho, že si věc plně uvědomujem, protože jsme jí prožili naplno. Ano ono je to i logické, že? Jenže všimněte si kolik lidí dělá rozhodnutí na základě toho, že jenom někde něco slyšeli.

Vloženo 26.8.2013

Teď mě napadl příklad naší politické scény :). Kolikrát se vystřídali čssd a ods? Asi hodněkrát a pořád nic, vždy je to horší a horší. Zde vidíte příklad toho, že lidi pořád věří tomu co poslouchají v televizi co jim politici nabízejí, ale jaký je výsledek? Lidi si totiž ještě hodně málo šáhli na ten žhavý uhlík, aby si uvědomili, že žádná politická strana je nespasí, ale jenom uvaluje do čím dál horší situace. Lidi jsou už ovce, které vidí pouze východisko v tom, že musí zvolit dobrou politickou stranu, ale zapomněli jste, že tu je ještě nejméně ještě jedna možnost a to ta nevolit nikoho. Ale uvědomte si, že sledujete to, že musíte volit někoho, jste omezeni pouze na pět politických stran. Nepřipadá Vám to směšné? Dostali Vás tam kam chtěli, protože oni ví, že jakoukoliv stranu zvolíte, oni jenom přeskáčou a jedou zase to samé, je to pořád jedna cesta. Když chodíte z práce domu, chodíte také pouze jednou cestou, potkáváte stejné lidi, stejné situace a je to pořád dokola, jako s tou politikou, jenom proto, že Vám někdo řekl, běž tudy, tudy je to kratší, tak Vy jdete jako to stádo. Ale zkuste jednou jít jinudy, ikdyž delší cestou. Najednou ucítíte oživení, je něco nového, zajmavějšího, najednou jakoby ožijete. A to samé je s politikou. Najděte jinou cestu, ikdyby stávkou, jakou koliv i tichou, ale nechoďte pořád po stejné cestě, ta cesta bude pořád stejná a časem depresivní a pesimistická.