Cesta

Už v okamžiku, kdy se narodíme, kdy naše dušička vstoupí do fyzického těla, je nám dán životní úkol, který bychom měli splnit, pokud chceme vést plnohodnotný život. U někoho je to úkol snadný, u jiného nadmíru těžký.

Většinou se naše úkoly přímo odvíjejí od života minulého. Je mezi námi řada lidí, kteří na svůj životní úkol mají šestý smysl a vědí přesně, čeho by v životě měli dosáhnout. Pokud se tímto směrem vydají, někdy až probojují, jejich život nabere zářivé barvy. Úkol byl splněn a oni nastupují na nové cesty s čistým štítem. Bohužel větší množství lidí nemá sebemenší potuchy o tom, co by v tomto životě měli udělat, jaký úkol čeká na ně, kudy se vydat, oč se rvát zuby nehty…

Z 99% máme vždy na daný úkol určitý časový úsek (pro každou životní etapu můžeme, ale nemusíme mít vždy jiný úkol). Ve chvíli, kdy náš čas vyprší, a úkol nesplníme, nebo náš život vedeme cestou, která ke splnění nevede ani omylem, přicházejí problémy, životní pády, pocit, že štěstí na nás zapomnělo.

Určitě jste už mockrát slyšeli někoho říkat, že mu nic v životě nevychází, že mu štěstí nepřeje, že ať dělá, co dělá, vždy to dopadne špatně… Zakopaný pes může být právě v cestě ke splnění životního úkolu. Jakmile se tito lidé nově nasměrují, naberou směr, který už ke splnění cíle vede, často se problémy začnou řešit samy od sebe.
Často se různé situace vyřeší tak, že je to až rovno zázraku.

Měla jsem jednu klientku, budeme jí říkat třeba paní Jana a ta mi poslala doslova zoufalý e-mail, kde popisovala, že její život je v troskách. Nic jí nevychází, rozpadlo se jí manželství, finančně je na dně, děti s ní nekomunikují… Zkrátka a dobře, vše se jí sesypalo a ona nevěděla, jak z toho ven. Po delším pátrání, kde v úvahu připadala i kletba, jsme přišly na to, že má pro tento život dán dosti náročný životní úkol, od kterého je vzdálená na tisíce mil. Byla to věc, která jí nikdy nenapadla, neměla k ní vazby, pouto, nelákala jí a přesto, měla pro ni být životní cestou číslo jedna. Kombinací výkladů jsme našly několik cest, jak se k tomuto úkolu začít přibližovat. Sice pomaličku, ale našlápnout tím správným směrem.

Po roce už byla na nové cestě, byť do cíle jí ještě zbýval pořádný kus, ale na kvalitě života se to již projevilo. Našla si přítele, novou práci, s jedním ze svých dětí opět začala komunikovat. Její život přešel z temnoty k barvám naděje. Některé věci, které se zdají být malicherné, mají mnohdy větší význam, než si sami myslíme.

A na to bychom neměli zapomínat nikdy.

Svatyně.com

                              Naše přání

Nedávno jsem něco řešil s jedním člověkem a vzpomněl jsem si na jednu věc, která si myslím, že je důležitá a hodí se k tématu deprese. Asi každý má v životě nějaké přání, je jedno jestli nalezení ideálního vztahu pro daného člověka, či úspěšné podnikaní či cokoliv jiného. Já od patnácti let jsem si přál krásný vztah. Myslel jsem si, že hned první vztah co jsem měl byl ten pravý :) no kdo né že? :) no, ale časem jsem zjistil, že ani ten další a další není ten ideální. Člověka pak potkávají různá zklamání, padání, smutek, lítost, různé domněnky atd. atd. Jelikož vztah jsem nenašel a co mě potkalo byla akorát ta krásná deprese :), tak jsem vyslovil přání být zdravý. Uběhlo pár let jak popisuji někde na blogu a začal jsem se uzdravovat, proklínal jsem nemoce, vztahy, neštěstí, nespravedlnost a pracoval na sobě dál - řešil své problémy. Nic jiného mi tehdy nezustalo. Až jednou když jsem se už uzdravil a našel ten vztah o kterém si myslím, že je teď ten pravý, pochopil jsem jednu moc duležitou věc a ta věc byla ta, že se mi vlastně splnila má přání :), jak ve zdraví tak i ve vztahu. V tu chvíli jsem si uvědomil, že má přání se plnila celou dobu a cesta k těmto přání byla zrovna ta, kterou jsem prožíval. Ta depresivní, smutná, zklamaná a nespravedlivá až pak jsem pochopil, že to byla cesta k mým přáním. pokud tohle pochopíme, pochopíme přísloví všechno špatné je na něco dobré :). Naše přání je naše cesta. Jsme zvyklí nebo nedočkaví, kdy příde to naše vysněné přání a máme v hlavě naplánované, že příde hned a tou ružovou cestou nebo procházkou, jak se říká, ale opak je pravdou. Takže vyslovíme přání a vubec si neuvědomujeme, že přání se plní a už vubec nás nenapadne, že s prominutím ty sračky jsou pro naše dobro :) proto někdo taky k tomu přání nemusí dojít za celej život :). A aby jsme si svá přání uvědomili a pak si jich plně vážili, musíme si touto cestou projít, musíme se něco naučit, zbourat některé mýty a překážky v našem životě, pokud chceme, aby se naše přání plnilo. Některým lidem pokud si toto neuvědomujem, tak se přání nemusí splnit ani za celý jejich život, proto se pak nemužem divit, že je tolik nemocí různého typu. No a někteří se přání zbaví, protože jenom i třeba na ně okolí zapusobí tak, že v okolí vidí, že to stejně nejde, všichni se maj blbě a nebo cesta je tolik trnitá, že to prostě vzdají. Jsou různé cesty k našim přání, je jenom na nás, jakou cestu si zvolíme, jaký přístup k problému zvolíme, jak jsme otevření novým věcem, jak dokážem změnit úhel pohledu, jakou máme vůli, jak jsme silní a po pádu se dokážem hned postavit na hony, všechno záleží jenom na nás, jenom budme trpěliví, nebudme zaujatí a závislí na danou věc - přání, nečekejte hned výsledek ikdyby se nedostavil za rok, vytrvejte v hledání a věřte, že Vaše přání se jednou splní, ikdyby to trvalo 15 let :) Běžte za tím co cítíte, že v hlouby duše je to pro Vás to pravé a naplňujíci a vytrvejte, výsledek se vždy dostaví na čas nekoukejte, ten je jenom stresující a omezující. Dejte tomu volný pruběh, ale neleňte, protože komu se nelení tomu se zelení :) Mějte se pěkně :)