Metody a léčitelé

Abych řekl pravdu, z mých depresí mi pomohla dříve metoda Ruš nebo spíše, abych to upřesnil, nevyléčila, ale pootevřela mi oči. Byl jsem už tak zoufalý, že mi bylo jedno co vyzkouším, hlavně ať už se proboha dostanu z těch stavů. Měl jsem už pocit, že skončím na práškách, protože jsem nevěděl kudy kam, už mi nestačili síly. Tak jsem se rozhodl investovat do této metody a jak můžu dnes říci, vyplatilo se. Ano, ze začátku jsem tam nechal dost peněz, myslím si, že to bylo rozumné rozhodnutí je nechat tam než časem za prášky. Hlavně hodnota zdraví je nevyčíslitelná. Ale také kolik je dost? Když cítíte, jak se máte krásně, jak z Vás spadne snad 200 tunový závaží, tíha všeho možnýho.

Nechci hlavně tuto metodu nějak moc obhajovat, ani žádnou jinou, protože princip není tak v metodách, jako se naučit žít jinak a k tomu pomohou metody, ale neudělají to za Vás.

Takže jsem šel na první schůzku. Prý jsem vypadal hrozně, co se týče úsměvu na tváři :). Odseděl jsem si 5 hodin a odcházel jsem trochu zvláštně se cítící a unaven. Bylo to hustý a zajímavý. Přišel jsem domu a šel rovnou spát. Odpoledne jsem vstal a jel na festival. Pomalu jsem začal registrovat, že jsem docela hodně v klidu, až nezvykle, když porovnám stav, ve kterém jsem došel na schůzku a ve kterém jsem byl na festivalu. Před schůzkou jsem byl nervózní, vydeptanej, ale zároveň s trochou adrenalinu, co se bude dít. Po schůzce jsem cítil, že náhle nemám potřebu ničeho, nic jsem neřešil, měl jsem prázdnou hlavu bez myšlenek, prostě jsem jenom byl a vnímal okolí v naprostém poklidu. To se nedá popsat, ale připadal jsem si, jako když přijedu z dvoutýdenní dovolené, odpočatý, plný elánu, energie a pocitu lehkosti a radosti. Ale co bylo pro mne asi nejzajímavější, co jsem asi dva roky nezažíval a bylo to hlavně po rozchodu bylo to, že na tom festivalu o mne mělo zájem druhé pohlaví. To sledování očí bylo na každém rohu a já si říkal co se děje? Nikdo se za celý 2 roky na mě neusmál a najednou tolik úsměvů. Možná si říkáte, co to je za science fiction, ale i já jsem nevěděl co se děje a začal jsem se z toho smát na ně taky. Myslím si, že skok z depresivního stavu, až teď byl opravdu velký. Takže jsem si ten festival užil, jako nikdy předtím.

Možná jste slyšeli o vnitřní energii, tu totiž jakou máte uvnitř (jak se cítíte), tak takovou vysíláte na venek (působíte na okolí). Na Vaší energii přitahujete lidi a věci se stejnou vibrací jakou máte Vy. Takže možná teď pochopíte, proč v době depresí se na Vás nikdo neusměje. A když se začnete usmívat na své okolí, někteří Vám to budou opětovat a budete si více rozumět s lidmi, kteří se na Vás usmějí. Ono si řikáte, vždyt je to jasné. Jenže když si to převedete na něco jiného a chcete něco co v sobě sami nemáte, tak máte pocit, že to před Vámi utíká a pak Vám život příde neštastný.

No a od této chvíle jsem věděl co chci a za čím si půjdu, splnilo se mi moje volání, moje přání, vyléčit se jinak. Takže jsem navštěvoval terapeuta a všechno šlo krásně, začalo mi v životě zapadat tolik věcí, co se proč a jak dělo, proč jsem dělal to a to, aniž bych byl o tom na 100% přesvědčenej. Řídil jsem se citem a intuicí. Věděl jsem, že nacházím to, co jsem tak dlouho hledal, cítil jsem, že je tu něco, něco silnýho a dobrýho, co mi pomůže.

Až po nějakým půl roce, jsem zjistil, že mi metoda přestává pomáhat. Začal jsem se točit dokola a přišli první zklamání a padání na hubu. Tak jsem začal hledat dál a našel jsem na internetu pána jménem Eckhart Tolle. A zase jsem dostal pocit, ano to je to, co jsem hledal. I když jsem už sám někdy využíval metody Ruš, zaměřil jsem se pana Tolleho. Všechno bylo otázka půl roku a pan Tolle mi přestával pomáhat. Hledal jsem dál a narazil jsem na plno dalších duchovních. Poslední z nich byla Teal Scott. Na každého, na koho jsem narazil, mi vždy víc přiblížil to, co jsem chtěl vědět a slyšet.

Ale co jsem přeskočil, bylo, že v té době někde mezi terapeutem a Tollem, jsem řešil, že bych chtěl přítelkyni. Nevěděl jsem ani, jakou vlastně chci. Tak jediný co mě napadlo, aby byla stejná jako já. No a šup, do půl roka byla tu. Pak následovala Teal Scot a moje přítelkyně. Ona totiž už taky v té době chápala věci, který jsem chápal já, teď by se sem hodil příklad, že se sešli osoby stejnýho vybračního rozpoložení. Takže sem postupoval dál, už sám v hledání otázek a odpovědí, kdo by mi nejlépe pomohl v tomto stavu. Můj stav se už každopádně mnohonásobně zlepšil a už nešlo o deprese, jako spíš otázky, co se životem, co mam dělat, dělám to správně, proč jsme se pohádali, proč to zase nevyšlo, a mraky dalších otázek, které mě házeli zase dolu, skoro až do pocitů v depresích. Dobrá, nechal jsem toho a hledal dál, ale už mi nic nepomáhalo. Všechno bylo na krátkou dobu nebo spíš taková moje iluze. Až jednoho dne se mi prostě rozsvítilo. Začal jsem se vnímat a poslouchat se a dalo by se říci, mít se rád. To je to co všichni hledají, hledají sebe a až se najdou, začne další práce na sobě. Mít se rád a až se budete mít rádi, dostaví se klid a s ním i opravdová svoboda.

Všichni tito terapeuti, léčitelé, duchovní jsou lidé, kteří Vám pomohou popostrčit se kupředu, dostanou Vás trochu na úroveň světla z té depresivní tmy a beznaděje. Oni sou takové berličky, ale určitě nebudete chtít, chodit celý život o berlích. Na začátku určitě ano, jako i já, ale časem přijde to, že ty berličky budete muset odhodit.

Můžu Vám dát svůj příklad, jak se poslouchat. Jednou jsem se nudil, ale ukrutně. Můj problém v tý době byla nuda, pocit, že musím něco dělat. Nemohl jsem být v klidu, lítal jsem po bytě a koukal, co bych udělal jít ven nebylo s kým atd. Až jsem se zastavil na místě a řekl si nebo se spíš zeptal sám sebe v klidu „Co by jsi ted chtěl dělat?“ a v tu chvíli mi tam vlítlo tolik věcí, že jsem najednou ožil a v tý chvíli jsem byl šťastnej, jak říká Tolle, žít v přítomném čase. V tom okamžiku jsem si sebe uvědomil a pochopil jsem, co to je, se sebe poslouchat a vnímat se. Ono to samozřejmě nešlo hned, nějakou dobu to trvá, než se vypracujete na tu úroveň, že se vnímáte pořád a cítíte svoje potřeby a touhy. Byl to jenom ten impulz, díky němuž jsem měl pochopit, o co jde. Už jsem nemusel sledovat všechny ty berličky. Sice jsem sledoval, ale už za jiným účelem a s jiným uvědoměním.