Dotaz, Diskuze

Re: Re: Re: Je ještě naděje?

Datum: 09.08.2016 | Vložil: Mateusz Milý

Dobrý den, zkuste to znovu a pokud to nepujde zkuste deprese5@seznam.cz

Deprese, úzkosti, strach, černé myšlenky, neklidná mysl

Datum: 04.08.2016 | Vložil: Dominika

Dobrý den,

Váš web jsem objevila náhodou a myslím si, že máte do určité míry pravdu, ale každý musí najít tu svoji cestu. Já jsem první depresi zažila před 3 lety, ovšem ona jako sama zázrakem asi po 2 měsících ustoupila, když jsme odjeli na plánovanou dovolenou.

Momentálně je scénář stejný, je léto, některé události se odehrály a já mám depresi, ze které se snažím dostat všemožnými a nemožnými způsoby. Beru třezalku a různé další byliny na zklidnění, pak byliny na spánek, ale momentálně bohužel nespím. Zkouším různé praktiky - pozitivní myšlení, psychoterapie všeho druhu, reiki, kraniosakrální terapii. Avšak nyní jsem na tom tak, že se chystám k psychiatrovi - popovídat si a pro léky, i když v ně nemám důvěru. Před těmi třemi roky mi nepomohly.

Mám okolo sebe lidi, kteří si prošli několikaletou depresí a dostali se z toho bez léků. Jednalo se u nich u stavy úzkostí, strachu, černých myšlenek, pocitem na sebevraždu, destrukcí, těžkým onemocněním a postupném bourání všech životních pilířů - domov, peníze, zdraví.....

Radí mi spoustu věcí - víru, pozitivní myšlení a donucení se fungovat. Je asi fakt, že je to lepší než sedět či ležet doma a utápět se ve sra..ách.

Opravdu ty pocity jsou neuvěřitelné, je to jak peklo a člověk se modlí, aby se probudil.

Re: Deprese, úzkosti, strach, černé myšlenky, neklidná mysl

Datum: 04.08.2016 | Vložil: Mateusz Milý

Dobrý den Dominiko,

Kdybych to mohl celé shrnout, tak je to vše o pocitech a emocích a také o tom zda někdy cítíme co nám tělo říká a co vlastně chce. Do toho pak vstupuje hlava, která do toho začíná kecat a najednou přichází pocit ztracenosti a my nevíme co dál, ale přitom v hlouby duše někde odpoděd cítíme nebo tušíme. Ale z nějakého důvodu to prostě neuděláme. Každý má jiné předpoklady k tomu si říci jdu do toho, nebojím se, slyší jasně ten hlas a nad ničím nepřemýšlí - hlavou. Někdo však k tomu potřebuje čas a pomoc druhého, je to také hodně o citlivosti jedince. Proto to někomu prostě jde a někdo se v tom plácá roky. Ale ani jeden z nich neni lepší a ani špatný. Ten co to dá v pohodě, nemusí zase dát něco jiného. Každý máme jiné dary a tím bychom se navzajem měli doplňovat a pomáhat si. Rady pomohou v případě, pokud si člověk prožil úplně to samé, musí to být však situace jako přes kopírák. V jiném případě, je třeba najít příčinu, co způsobilo nebo způsobuje dané trápení či nemoc. Přesto vlak prostě nejede a to mohu na sobě potvrdit. Mužete mít sebelepší pozitivní myšlení, ale pokud neposlechnete ten hlas, to co Vám říká vaše srdce - duše. To co duše potřebuje vyjádřit, zažít, udělat, tak to prostě hlavou nevymyslíte, ikdyby jste se rozkrájeli. Duše chce tohle, ale MY děláme opak. Otázka zní proč to tak děláme? A zde přichází hledání příčiny. Proč se všechno odehrává tak, jak si možná nepřejem a nějak to hlavou změnit prostě nemůžem.

urážka všem, kdo znají skutečnou depresi

Datum: 06.07.2016 | Vložil: Helena

Dobrý den, Vaše stránky jsou urážkou všem, kdo trpí opravdovou depresí. Mám endogenní (ničím objektivně nezaviněné) těžké deprese každý cca třetí rok. Věřte mi, to opravdu nerozchodíte ani nerozdýcháte. Teď naposledy jsem se modlila, jen ať trochu zaberou léky, protože jsem měla strach ze sebevraždy, měla jsem strach sama ze sebe. Několik dnů jsem jen ležela v posteli, nemytá, nečesaná, bez jídla. Vy si neumíte ani okrajově představit, jak taková deprese vypadá. Rady typu "jdi do sauny", "dýchej" jsou akorát na dvě věci. Stejně jako celý tento blog - navíc plný hrubých gramatických chyb (velmi špatně se to čte).

Re: urážka všem, kdo znají skutečnou depresi

Datum: 07.07.2016 | Vložil: Mateusz Milý

Dobrý den, chápu Vaše rozhořčení. Ale každá nemoc má svou příčinu. Nic se neděje jen tak. Pokud se chce člověk vyléčit, musí jít po příčině - sám to samozřejmě nezvládne. Každá deprese je unikátní s jinou dobou léčby. Léky jsou dobré na to, aby člověk opravdu nezkapal, ale ve většině případu nelečí jenom pomáhají. Vy jste nezažila mé deprese já nezažil Vaše. Je těžké hodnotit. Nikomu se nevysmívám, jenom se snažim sdělit informace co mi pomohlo a že existují nějaké principy, kterých se nedržíme. A popravdě neřeším gramatiku. Snažím se předat informaci. Takže pokud Vás zajímá více gramatika, než něco mezi nebem a zemí, tak s tím Vám nepomohu. Ale pokud by jste chtěla řešit problém nebo si jenom tak popovídat, tak se na mne mužete kdykoliv obrátit. Přeji hezký den. S pozdravem Mateusz Milý

Re: urážka všem, kdo znají skutečnou depresi

Datum: 18.07.2016 | Vložil: Iveta

Milá Heleno, vím o čem píšete. Rady zde uváděné jsou třeba dobře míněné, ale pro člověka ve skutečné depresi k ničemu. Tuto nemoc nejde porazit vůlí. Přeji Vám hodně štěstí!!

Re: Re: urážka všem, kdo znají skutečnou depresi

Datum: 19.07.2016 | Vložil: Mateusz Milý

Dobrý den, vůlí určitě ne, možná trpělivostí. Ve zkratce jde o procesy, které jsou hluboce uloženy v naší duši - bolest, zrada, ublížení, křivda, smutek atd. Pokud se tyto procesy nezmění - nepříde se na to co je způsobilo, mám na mysli tu bolest, zradu, ublížení, tak není možné něco změnit jen tak, že si jako řeknem, oká budu šťastný. Je to proces, kdy se příchází na věci, které nám brání jit v životě dál a být štastný. Je to jako narážet pořád na stejnou zeď a obejít se to nedá. Takže pokud se na tom nepracuje a málokdo to dá sám, tak je třeba člověka, který s tím má zkušenosti, aby ukázal - pomohl s cestou dále. Z praxe vím, že je to cesta dlouhá a někdy i náročná, ale pokud člověk chce, dá se dosáhnout hodně. Já osobně s tím mám zkušenosti, jelikož jsem si zažil své a proto se to tady v nějaké formě snažím sdělit a předat dál. Vždy je však lepší osobní kontakt. Uvést do problému a hledat cesty jak z problému ven. Protože cesta ven je vždy, záleží však na tom kolik sil a času jsme ochotni tomu věnovat a jak moc se chceme uzdravit. Pokud Vás zajmá moje doba, za kterou jsem se uzdravil, tak to byly 3 roky. Píši to zde proto, protože hodně lidí mi píše o radu, ale musíme si uvědomit, že ani angínu nevyléčíme za den. Vše potřebuje čas a trpělivost. Mějte se krásně. S pozdravem Mateusz Milý

Re: Re: Re: urážka všem, kdo znají skutečnou depresi

Datum: 20.07.2016 | Vložil: Pavla

Dobrý den, pokud má člověk snahu i vůlí se dá HODNĚ pomoct. Na začátku to může vypadat jako prázdné opakování nějakých slovíček, ale jestli je trpělivost a vytrvalost, dovolím si odhadnout, že tak z 90 % se dá zabojovat. Doktoři mi nedokázali pomoct ani mi nedokázali říct proč mi bylo jak mi bylo, skončila jsem i na psychiatrickém oddělení, jen mě zavřeli, ani léky jsem tam nebrala, nechali mě vydusit a pak mě propustili, ale líp mi nebylo.Mě to trvalo mnoho let a měla jsem k tomu i další zdravotní problémy, ale každý to má individuální. Má cesta vedla přes alternativní řešení - masáže - léčitelka - kartářka. Trpěla jsem 36 let, za chvilku mi bude 38 let a nikdy mi nebylo líp. Sám člověk musí chtít a pak je dobré, když najde někoho kdo mu pomůže s tou částí "proč", na to se asi hledá odpověď nejhůř, protože sám na sobě ji člověk většinou nevidí.
Ať se daří. Pavla :-) :-) :-)

Re: Re: Re: Re: urážka všem, kdo znají skutečnou depresi

Datum: 20.07.2016 | Vložil: Mateusz Milý

Dobrý den, děkuji moc za hezký pozitivní příspěvek. Chápu, že na mém blogu nejde najít odpovědi na všechny otázky, ale jsem moc rád za příspěvky, jako zde napsala Pavla. Má to jeden velký podstatný důvod. A to je ten, že ikdyž to Pavle nejspíše trvalo jak píše 36 let. Tak se dostala tam, kam jsem se dostal i já. Myslím tím, že je nám lépe. To znamená, že existují způsoby, jak si pomoci z těchto stavů. Je to hodně o informacích a trapělivosti, ale jde to. Proto nebojte se vyzkoušet nevyzkoušené. Díky moc za příspěvek Pavlí a přeji také hodně sil a radosti do života :)

Re: Re: Re: Re: Re: urážka všem, kdo znají skutečnou depresi

Datum: 20.07.2016 | Vložil: Pavla

Hezký večer :-)))
Nemohla jsem spát - úplněk se mnou občas takhle pěkně mává a nedokázala jsem se odtrhnout, tak jsem vložila pár slůvek, která mě zrovna napadla. Bylo by toho víc, ale to bych zacházela do detailů, které si raději nechám schované. Let kdy jsem si přála, abych se ráno nevzbudila, je asi půl života.
Vesmír mě tu z nějakého důvodu potřebuje, zpětně se ohlížím a říkám si je div, že tu vůbec jsem.
Pomoci není nikdy dost, obzvlášť v dnešní době.
Držte se a ať se daří. Pavla

<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Přidat nový příspěvek